Pegas v Budapešti

November 10, 2004

 

Jednoho dne nám pan učitel Semorád na zkoušce oznámil, že jsme dostali nabídku účinkovat jako pěvecký soubor Pegas v hlavním městě Mad'arska - Budapešti v rámci přátelského setkání sborů EU. Velice nás tato nabídka nadchla a začali jsme se pečlivě připravovat na naše první vystoupení v zahraničí. Jen je velká škoda, že pan učitel musel vybrat pouze 20 dětí, které se této akce zúčastní.
Dny uběhly jako voda a nastal den odjezdu.

středa 10.listopadu, 9 hodin ráno a my, vybraní št'astlivci, se shromažďujeme před školou a vyčkáváme příjezdu autobusu.
Jako doprovod s námi jede pí.uč. Novotná.

Cestou autobusem nacvičujeme píseň Óda na radost v německém jazyce, kterou budeme s ostatními sbory zpívat ve finále celého koncertu, na kterém budeme ve čtvrtek vystupovat.
Kolem poledne zastavujeme v brněnském motorestu, kde si dopřáváme teplý oběd, ze kterého nás ale náhle vyruší příchod zpěváka Macháčka ze skupiny MIG 21, kterého po dobu našeho stravování neustále pozorujeme.
Cesta přes Slovensko ubíhá rychle a úderem 18.hodiny přijíždíme do předměstí Budapešti a zanedlouho vjíždíme do ulice Bella Bartok, kde budeme ubytováni v hotelu GRIFF JUNIOR. Hotel spíše připomíná lepší studentskou ubytovnu, což nám samozřejmě nevadí, protože program zájezdu je bohatý a my nemáme v plánu se na pokojích nějak více zdržovat.
Po rychlém vybalení věcí se přesouváme do jídelny na večeři, kde jsme uvítáni vlažnou polévkou, chlorovanou vodou a těstovinami, po nichž následuje dezert, který je opravdu nazván pravým jménem - makovec.Většina z nás si vůbec neví rady, jak tuto specialitu pozřít, jelikož se nám to velké množství máku sype přímo do klína:).
Během večeře pozorujeme ostatní sboristy, kteří se také přijeli zúčastnit čtvrtečního koncertu.
Po zajímavé večeři nás čeká volný večer a první setkání s noční Budapeští. My starší se vydáváme do centra maďarského velkoměsta. S kupováním jízdenek si opravdu neděláme starosti a vesele naskakujeme do první tramvaje:). Procházíme se ulicemi, sledujeme noční život, fotografujeme bezdomovce, kteří se krčí pod peřinami všude možně. Když už začínáme být z toho trajdání trochu unaveni, usedáme do útulné hospůdky a ochutnáváme místní pivečko. Cestou zpět do hotelu se ještě kocháme osvětlenými památkami a nahlížíme do výloh obchodů. Kolem půlnoci už každý uleháme, protože další den nás čeká hlavní program - koncert v kulturním sále teologického gymnázia.

Čtvrtek 11. listopadu 2004
Ráno hned po snídani nás autobus dovezl do velkého sálu gymnázia, kde nás nejprve čeká dopolední zkouška. Věnuje se nám několik pořadatelů, se kterými se snažíme domlouvat anglicky. Náš hudební program tvoří 3 písničky, a to: Třeba jo , Vyletěl sokol, Chlapci ze Žďáru. Během zkoušky jsme si samozřejmě pozorně všímali i ostatních sborů, které nás velice zaujaly - je zde soubor z rumunského města Marosvásarhely, dětský sbor z německého Stuttgartu a studenti z místního gymnázia - ti nám za doprovodu orchestru zazpívali pár písniček včetně chytlavé melodie Kutyatar, kterou jsme si pak po celou dobu pobytu vesele pobrukovali.
Po dopolední generální zkoušce máme v hotelu oběd a krátký polední klid.
Hlavní program - odpolední koncert - byl zahájen v 15,30 milým uvítáním všech účinkujících a hostů. Poté již následoval koncert jednotlivých souborů - děti z Rumunska vystoupily ve folklórních krojích, dále následovalo vystoupení našeho souboru Pegas - my zpíváme pro změnu v batikovaných tričkách a po nás vystupuje soubor z Německa, který nás zaujal svou etnickou rozmanitostí.
V sále panuje příjemná atmosféra. Těsně před finálem koncertu se jeviště zcela zaplnilo studenty místního gymnázia, kteří si připravili maďarské písničky v doprovodu studentského orchestru. Vyvrcholením celého koncertu je společné zpívání písně Óda na radost - všechny zúčastněné sbory se shromáždily na pódiu a jako jeden ohromný sbor jsme všichni zazpívali v němčině tuto oslavnou píseň. Bylo to velkolepé a zároveň dojemné zakončení této krásné hudební akce.
Následovalo upřímné poděkování a rozloučení místních organizátorů a zároveň pozvání na recepci, která byla připravena v krásně vyzdobené tělocvičně místní školy na druhém konci města.
Bohatě prostřené stoly se doslova prohýbaly pod tíhou všelijakých pokrmů - od cukrovinek po rozmanitě upravené masité a zeleninové dobroty. Na recepci jsme ještě každý obdržel upomínkový diplom a dárek - roztomilého plyšáčka.
S plnými pupky se večer přesouváme už do našeho hotelu, kde si užíváme volno a hodnotíme odpolední koncert, který se opravdu vydařil.

Pátek 12. listopadu 2004
Dnes máme před sebou bohužel poslední den našeho budapešťského pobytu. Na programu je prohlídka města a návštěva muzea. První zastávka je u pevnosti Citadela, na vrchu Gellért, odkud je nádherný výhled na celou Budapešť. Okružní jízda autobusem nám umožňuje alespoň letmo poznat toto krásné město na Dunaji, plné památek, význačných budov a širokých bulvárů.
Návštěva přírodovědného muzea byla rovněž zajímavá - vystavené exponáty připomínaly doby dávno minulé a vše, co je spjato s vývojem Země.
Po obědě bylo volno, které jsme většinou využili pochůzkami po obchodech a nákupem suvenýrů. Prošli jsme si různá tržiště a nahlédli i do kaváren, které jsou pro Budapešť tak typické pro svou atmosféru.
Navečer si v hotelu rychle zapakujeme své věci a odcházíme pěšky na diskotéku, která je pro všechny připravena v další místní škole. Tam nás čekala i večeře v podobě obložených mís - měli jsme na výběr chlebíčky, saláty, sladkosti a samozřejmě nápoje všeho druhu. Postupně přicházeli členové ostatních sborů. Z vedlejší místnosti se začala ozývat hudba, a to už byl začátek volné zábavy. Nadšené děti vesele poskakují, všichni tancujeme, navazujeme kontakty a snažíme se konverzovat. My starší pozorujeme atmosféru už s určitým nadhledem, i když si samozřejmě občas taky jdeme "dupnout". Čas je ale neúprosný, kolem 21. hodiny vše pomalu končí, neboť na nás venku čeká autobus a cesta domů. Intenzívně se loučíme s ostatními sboristy, vyměňujeme si adresy a e-maily a slibujeme si návštěvu v nějaké brzké budoucnosti.
Usedáme do autobusu, máváme na rozloučenou a vyrážíme směr Praha.
V autobuse vzpomínáme na vše, co jsme prožili… Cestujeme přes noc, většina z nás to sladce prospala. Do Prahy jsme dorazili v sobotu 13. listopadu kolem 5. hodiny ranní.
Celý zájezd se nám všem moc líbil, máme spoustu krásných zážitků a nových zkušeností a už teď se všichni těšíme na příští rok, kdy bychom se rádi znovu takové akce zúčastnili.

Autorka: Štěpánka Bartůňková


10. 11. 2004

Please reload

© 2015 by Veronika Missová (veronika.missova@gmail.com). Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now